Cesta

Můj buben je můj létající koberec.

Létáme napříč časem a prostorem, jsme jako jeden.

Vidím, jak stádo bizonů pádí pod námi a orel se v slunci leskne, jak zlatý fénix , který právě povstal z popela.

Hlas větru šeptá mi, "Ty znáš Zemi, ty jí znáš".

Mé srdce pádí a buší v lehkosti rytmu kolibříka.

Ano, já znám Zemi a znám i Nebe, já znám lásku, když v hrudi tepe.

Kořeny stromu z hlubin krystalů prorůstají do mých nohou a kmen je pevný, míza mi dává sílu.

Srdce strom rozzáří.

Pak láska světlo vystřelí ze srdce do koruny větví a k otci již se pnou.

Světelná záře se line přede mnou.

Jsem doma ve Všehomíru, jsem v prostoru všeho, všech a ničeho.

Sjednocená v nekonečnu, já plynu, já jsem.