Cesta s černým panterem
Cítím, že potřebuji uvolnit nějakou tíhu na hrudi.
Hudba mě vede, vidím černého pantera jak se ke mě blíží a doslova plíží, nevypadá zrovna přátelsky pomyslím si a nestačím ani mrknout okem a on v ladném, rychlém skoku přistane sametovými tlapami na mém hrudníku a zařve mi přímo do obličeje.
Nemám strach, přijímám a chápu důležitost jeho výzvy. Sestupujeme bok po boku po tmavém točitém schodišti z kamenů. Po stranách hoří pochodně a svítí nám na cestu do podzemí. Chvílemi vidím, že schodiště vede hluboko do mého těla, břichem přímo dovnitř. Otevírá se tmavá, studená jeskyně, je tam klec, v té kleci leží dívka, je jí tak 15 let, není v dobrém stavu, jdu blíž a vidím, že to jsem já. Je mi tak 15 let, mám na sobě své oblíbené džíny a fialové tričko. Nemluvíme, jen na sebe koukáme a já cítím , její bolest. Nemůžu být sama, sebou, jsem smutná, nechala jsi mě tady zavřenou,. Sděluje mi beze slov, ráda bych tvořila, byla originální, šla svou cestou, ale nutíš mě být průměrnou a hlavně hodnou holkou. Já ale nejsem jenom hodná holčička, mám i drápy a své stíny a trápení, jsem tu sama "
Vše vnímám a srdce se zalévá soucitem a bolest vytryskne v slzách z očí. Objímám jí, napříč časem a prostorem, intenzita světla lásky mě zcela pohlcuje, vodopády slz chladí mou duši a a cítím jak místa, která byla uzavřená pohlcuje v mém systému světlo . Odevzdávám se, i když chvílemi je to až k neunesení , tolik lásky snad mohu přijmout a dát. Panter je stále s námi a pozoruje celou situaci,už je klidný a dokonce snad vrní. Děkuji v úlevném výdechu a usínám nebo se možná spíš probouzím.
S láskou Pavlína
