Chrám lesa
Jdu bosá trávou, ...
Rosa mě chladí a mojí duši hladí,
Vůně lesa po dešti lechtá mé chřípí a já vdechuji z plných plic, ten živý éter do mých buněk.
V pavučinách se třpytí diamanty léčivé vody a mech mě zve k pohlazení.
Slunce v paprscích v posvátné geometrii protíná vzduch mezi stromy a já hledím v úžasu na tu jedinečnou krásu.
Fraktály mandal světla ve vrcholcích stromů mě volají k tvoření , pojd´ tančit ve spektru barev duhy.
Strážcové lesa mě sledují, slyším, jak šustí vysoko ve větvích.
Já jsem , já jsem, já jsem doma.
Original text and photo by Pavlina Goodman